Měsíční svit-FF

Kapitola 1 -záře

Mám lehké spaní,je to úmorné. V noci se musím vykrádat z našeho panství ven na ulici abych se prošla,jinak nemohu usnout. Tu noc si pamatuji jako včera. Zrovna sem o půlnoci vylezla z postele a spěchala k oknu abych vylezla na ulici. Jako obvykle jsem šla temnými uličkami Dievillu. Slyšela jsem pouze své kroky jinak všude naprosté ticho. Najednou jsem si uvědomila že bych se měla vrátit zpět do pokoje. Otočila jsem se a najednou byla přede mnou Tmavá postava. Krev mi ztuhla. „ Kdo to je ?Co po mne chce? Sledoval mě?“ Mé myšlenky se přetrhli když ta postava Přistoupila a řekla. „Jsi krásná škoda že tě musím zabít Elis “ Odkud mne zná a proč mne chce zabít? Postava ke mne přistoupila blíže a já uviděla že je to kluk tak v mém věku přibližně 16 let. Měl krásné delší černé vlasy, rudé oči, bílou pleť v ruce držel rudou růži. A najednou řekl: „Jmenuji se Bleak Kuroma a nyní ti musím dát polibek smrti.“A já uviděla dva jeho veliké špičáky jak se zakousli do mého krku. “ Byl to upír?Ano určitě. U-umřu?“ Přemítalo se mi v hlavě. A v tu chvíli jsem probudila má druhá duše a já cítila jenom jak se mi zotavili síly a mé modré vlasy se změnily na rudé. Potom jsem pouze viděla výboj obrovského světla a výkřik toho chlapce. Když jsem se probrala Ležela jsem ve své posteli byl to snad sen,řekla jsem si. A najednou můj pohled spadl na rudou růži ,která ležela na mém nočním stolku. Byla to určitě ta samá rudá růže... ta růže u toho kluka. Teda jestli se tak dá nazývat. Počkat jak se to jmenoval,jo už vím nějak jako Bleak. Vzala jsem růži do ruky a vidím že pod ní leží nějaký dopis. Otevřela jsem ho. Stálo tam: „Milá démonko Elis Vangová přijdu jsi pro tebe.“ „Zajímalo by mne co to má znamenat.“ „Ťuk, Ťuk, Ťuk. Ozvalo se za ťukání na dveře. „Vstupte“ odvětila jsem. Dveře se otevřeli a v nich stála naše služebná Claris. „Milá slečno Vangová vaši rodiče vás očekávají u snídaně.“ „Oh jistě jen se obleču a jdu za nimi Claris.“ Claris přikývla a odešla z mého pokoje. Měla bych se učesat. Stoupla jsem si k zrcadlu a začala se česat. Mé vlasy jsou modré jako obvykle ale konečky vlasů byli zbarvené do ruda. Udivila jsem se. Jak svítilo slunce do mého okna paprsek světla se odrazil od mé bíle pleti. Když jsem se učesala ,rychle jsem na sebe natáhla krásné gotické šaty. A uvázala mašli okolo svého krku. Dlouhé Vlasy mi zdobili dvě černé spony po sestřičce. Sestřička je nezvěstná už 2 roky. Policie nenašla ani 1 stopu. No nic „musím už na snídani“ .Pomalu jsem kráčela rudou,zdobenou chodbou přímo až do jídelny. “Dobré ráno matko a otče.“ „Dobré ráno Elis“ odvětila matka .Otec jako vždy nekomunikoval. Od té doby co je sestra nezvěstná jenom sedí v kuchyni a čte noviny. Měl sestřičku velmi rád. Možná i víc než mne a mou matku do hromady. Byl na ní tolik pyšný vždy se jí chlubil .Nejspíš jí měl tolik rád protože byla krásná,hodná,milá a chytrá. Prostě ve všech směrech naprosto dokonalá. „Slečno na snídani jsem vám nachystala vaše milované nudle s marmeládou.“ „Děkuji Claris ty výš co mám nejradši.“ Už pět let po sobě jim pouze špagety s marmeládou.*Ušklíbla jsem se*(ve skutečnosti si to myslela jen Claris ,nenávidím je ale vždy je šťastná ,když mi je dává) . A s falešnou chutí jsem se dala do jídla. Najednou má matka řekla. „Oh zlato zapomněla jsem ti říct že za tebou přišla návštěva.“ Nevšímala jsem si jí a pokračovala v jedení mého pokrmu. „Rád tě znova vidím krásná růžičko.“Ten hlas to-to -to je ten upír ze včerejška, Pomyslela jsem si a Prudce jsem se otočila. Ano je to on. Ztuhle jsem se mu dívala do jeho rudých očí A on do mých modrozelených. Upřeně jsem na sebe zíraly. Najednou Bleak zajel rukou do kapsy u kabátu. Z kapsy vytáhl černý kapesníček. natáhl se s ním k mé tváři. Začal mě utírat na tváři od marmelády. Najednou jsem se zapamatovala a začala řvát na plné pecky. “Mami,tati,Claris rychle utečte je to-.“ Než jsem to dořekla Bleak praštil do židle a já spadla na zem. “Milý rodiče, Elis jsem tu, abych vám vyřídil vzkaz od ředitele školy Ecnuls. Je to střední škola s kolejí takže by nemusela by dojíždět.“ Dopověděl Bleak. A po dlouhém rozhovoru máma přikývla a tím mi změnila celý život.

Kapitola II - Otázky

Nemohu uvěřit že matka souhlasila abych šla na tu divnou střední školu ,jenom se mne chce určitě zbavit. A dokonce už musím nastoupit zítra! Jak se z toho jenom dostat? V tu ránu se rozletěli dveře a v nich matka. Ptala se : ''Máš zabaleno?“ Já zavrtěla hlavou, že nemám. „A kdy začneš balit?“ „Nikdy!!!“ „Já nikam nechci a už vůbec ne na tu školu.“ „Proč?“Otázala se matka. “Mami ten chlapec co sem přišel a navrhl abych šla na tu školu byl upír a dokonce mne přepadl.“ „Ale nebrblej nesmysli milá ,už si doma moc dlouho a už trochu blbneš.“ Hodila jsem na mámu křivý pohled . “Tak dobře na tu pitomou školu pudu, ale až se mi něco stane tak je to tvoje vina.!“ „Začni si balit Elis.“ A odešla. A já v duchu se možná malinko těšila jak se odsud dostanu. .Začala jsem balit a hned potom jsem šla spát ani jsem se nepřevlékla, když bylo jenom 8.hodin večer byla jsem opravdu unavená. Neměla jsem žádné kamarády. Stále jsem byla zavřená v pokoji, rodiče od té doby co se sestra ztratila mě nikam nepouštěli a proto mi přijde zvláštní že mě najednou někam posílají. Teď mne napadá, že rodiče zamkli pokoj sestřičky a nikoho tam nepouští. A jak sem přemýšlela tak jsem zabrala. Jako vždy jsem se v noci vzbudila, abych jsem se šla projít ven. Byla tma a já nic neviděla. Rychle jsem zamířila k oknu a najednou jsem do něčeho vrazila. „AUUUUU“,ozvalo se. Poslední co jsem slyšela bylo “Dlouho jsme se neviděli tak dem.“ A já z hlasu poznala, že je to ten Bleak. Zničeho nic mne objal a popadl tašku i se mnou a vyskočil z okna. Když prudce dopadl na zem neměl nic poraněné bylo, to jako kdyby skočil jenom 1 metr, ale přitom to bylo víc jak 5metrů. Poté mne položil i s taškou na zem. A Bleak pomalu odkráčel k venkovní bráně, která vedla na ulici. Už byl přede mnou takových 6 metrů,když nato pootočil hlavou a řekl: „Pojď “. Já popadla kufr a doběhla ho. „Ehm Bleaku ty jsi ...upír že?“.. A než jsem dopověděla, řekl: „Jo“ „A víš ten den, jak jsme se poznali?“ Bleak přikývl. „Víš ty jsi říkal, že mne chceš zabít, proč?“ „Je to mé poslání zabíjet lidi a jiné démony, kteří jsou na seznamu. „Seznamu?“ „Jo seznamu seznam je list, který vytvořil nejsilnější anděl smrti ,který kdy žil. A na tom seznamu se objevují jména lidí a démonů, kteří musí umřít. Ti co mají zabíjet lidi jsou na naší škole třída C a kdo démony tak třída B a ti co mají zabít anděla smrti A.“ „Ha.. ha takže ty jsi nejhorší, protože lovíš mě a já sem člověk.“ Ušklíbla se mu Elis. „To není pravda!“ Vyjel na mě. „Byl to jenom dodatečný úkol.“ „A jaká jsi teda třída?“ „ B.“ Odvětil Bleak. „Hele přestaň se mě pořád ptát?“ „Dobře, ale ještě pár otázek.“ Řekla Elis. Bleak přikývl. A dodal „tak se ptej“ řekl znuděným hlasem. „Proč jsi mě nezabil?“ jak si říkal. A dodala sem, „protože sem hezká“ a ušklíbla jsem se na něj. „NE.“ Odpověděl Bleak surově. „Nemusíš být tak surový byl to jen vtip.“ „Dnes v noci přespíme u mně.“ „proč?“ zeptala jsem se a zároveň zčervenala. „Už jsem z tvých dotěrných otázek unavený.“Odpověděl. Potom už jsme nemluvily. Bylo hrobové ticho,šly jsme stále rovně asi 15 minut. Byla taková tma že vůbec nic nebylo vidět. Neměla jsem vůbec tušení kde jsme. Bleak zastavil a řekl, jsme tu. Já, ale vůbec žádný dům neviděla. Ale viděla sem obrysy křížů,byl to hřbitov! „To jako bydlíš na hřbitově?“zeptala sem se. „Ne toto je hřbitov mých předků.“ Všude byly hroby byla jsem nervózní. Byla tu mlha a všude se ozývalo vrzání starých vrat. Bylo to opravdu strašidelné. V dáli jsem zahlédla obrys domu. Jak jsme se přibližovaly byly vidět zřetelně detaily. Ale zároveň jsem slyšela mnohem strašidelnější zvuky. Bleak byl už skoro u domu a já daleko za nim. Najednou mě něco chytlo za nohy poté za ruce a nakonec za pas. Stále více a více mne to stahovalo a ni sem nemohla křičet. Bleak nikde. Myslela jsem si že umřu. Když najednou.....zase to světlo konečky vlasů se zase začaly zbarvovat do červena. To co se mě snažilo uškrtit náhle povolilo. A poté jsem zase omdlela. Když jsem se vzbudila nade mnou se nakláněl Bleak. Připadalo mi jako kdyby mi pil krev. I když jsem byla ráda, že je u mě, ale stejně jsem ho odstrčila a začala na něj křičet. „Co to děláš?“ Ale když jsem se upřeně zadívala uviděla jsem že je celí pomlácený. „Co se ti proboha stalo?“zeptala jsem se ho. „Mě neřeš, si v pořádku ty?“ „.Jo ale jak jsem se sem dostala?“ „Donesl jsem tě sem.“ „A to tě tak zřídil ten démon, co se mě snažil zabít?“ „ Hmmm ten byl Slabej tohle si mi udělala ty.“ „Cože ,co to meleš ,to není pravda.“ „Je jak se změníš v ohrožení života na anděla smrti tak se vůbec neovládáš“ Bleak najednou spadl do mého náručí byl nejspíš omdlel. Tak jsem ho posunula na druhou postel. Byl fakt těžkej. Přikryla jsem ho a dívala jsem na něj. Je opravdu krásný. Srdce se mi rozbušilo, byl to velmi zvláštní pocit. Měla jsem chuť ho políbit. Už sem se chystala, když najednou jsem uslyšela kroky. Strachy jsem se přitiskla k omráčenému Bleakovi. Kroky se přibližovaly. Už byli skoro u nás. A pomalu se otevřely dveře a v nich tmavá postava. Když jsem pozorně zaostřila uviděla jsem, že je to Starý muž, který byl plešatý a bledý i když vypadal mile stále jsem byla přitisklá u netušícího Bleaka.